Chalupářův blog

 Letos se mi zahradničit příliš nedaří. předpěstovával jsem si sazeničky rajčat a cuket a dýní, ale většina mi toho asi vlivem přelití zplesnivěla. Takže jsem musel do obchodu pro druhou sadu semene. Jenže už neměli tu odrůdu, kterou mám na ven otestovanou. Vzal jsem jinou. Ale sazeničky když jsem nyní začátkem června sázel byly malé. Ještě jsem je sázel příliš pozdě. To nedopadne dobře. Nebo neví, dýně a cukety by mohly. Ale ty rajčata... Každý rok, když takto nestíhám, tak si pak říkám, že jsem se na to nevykašlal. Stojí mi to za to? A pak další rok zase sázím. Tak mi držte palce, ať se něco urodí.

Čemu se letos daří, to jsou ptáčci. Jedno hnízdo máme u dveří na verandě za trámem. Jedno je v altánu. Střízlík se mi vykašlal na 3 budky kolem chaty, udělal si hnízdo za sprchou pod palubkama chaty. Takže letos toho myslím odchováme požehnaně :) Ty ptáčkci hned u dveří už jsou krásní.

Další čemu se začalo dařit jsou houby. Letos se to fakt rozjelo. Rostou hned za kůlnou ale i v nízkem lese vzadu. Jenže tam se nedá chodi, musí se po čtyřech. Tak jsem si vzal mačetu a alespoň jsem lesem vysekal pár takových cestiček, kde se dá projít bez lezení pod větvema. No a když zahlédnu houbu, tak plížením plazením vpřed. Byl jsem na chatě sám, smažil jsem si tedy řízky. Zastavil se kamarád, dostal pár řízků a pár prošlých piv od minulého léta. A pokecali jsme.
No i druhý den jsem si vařil houby se zeleninou ve směsi a ještě jsem jich v neděli dovezl hromadu domů. Prostě paráda. To se povedlo!

Prodloužil jsem si víkend a na něj sem si naplánoval pár věcí. Sice už je vlivem zad skoro pozdě, ale potřeboval jsem vyměnit starý dřevěný rozpadající se záhonek za jiný. Vymyslel jsem tedy betonovou skruž. Tu jsem koupil a nechal si ji naložit do dodávky na paletě. Ale vůbec jsem nedomyslel, jak ji dostat. dolů. Teda nějakou představu jsem měl, ale ukázala se pro jednoho jako nereálná. Takže jsem poptal kamaráda, který vzal ještěrku a přijel mi skruž sundat. Ukázalo se, že ještěra nejezdí po trávě. Je příliš těžká. Jak se zastavil, tak už se nemohl rozjet. Nacouval jse tedy dodávkou na vidle a skruž pouze přizvedl. Já odjel a mohl dát skuž i s paletou na zem. Ještě se nám pomocí kurty povedlo skruž postavit na zem. Ale i tak byla přiliš těžká. Na konec se ukázalo, že ještěrka už ani neodjede. Takže jsme museli dojet pro traktůrek a ještěrku vytáhnout na asfalt. Také jsme traktůrkem vytlačili skruž na místo. Potom odvezl ještěrku, já se pro něj otočil a odvezl si traktůrek. Ještě že ti lidé na vesnici jsou tak ochotní a mají všechno :) Zbytek čtvrtečního odpoledne jsem dodělával záhonek, venčil pejsky a tak.

V pátek lilo. Měl jsem ale sebou krabici, ve které byla stavebnice boxu pro psy. Doposud jsem je vozil v dodávce pod sedačkou, což nebylo moc ideální. Takže s ohledem na nepěkné počasí jsem se dal pod altánem do skládání. Skládání mě celkem bavilo až na to, že pár dílů bylo ohnutých z přepravy. Nicméně se mi povedlo všechno porovnat stavebnici dokončit.

Odpoledne pak přišly děcka, která měla u nás na chatě schovanou zprávu na víkendouvou hru, tak jí tam chvilku hledali až jí našli a vyluštili. Žena jim dala na nanuka a mohli pokračovat v cestě :)

Večer jsme si udělali tradičně ohýnek a těšili se na sobotu. V sobotu jsem se věnoval stříhání větví v hustém lesíku za kůlnou, aby se ten prostor mohl začít dát trochu využívat, aby se tam dalo dostat čistit okap a a pod. Zároveň jsem vyrobil hromadu suchých větví na rozdělávání ohýnků. Celkem mě překvapilo, jak stromy vyrostly a jak se tam prostor otevřel. Sice jsem to nemohl udělat úplně, aby tam nebylo vidět až na kadibudky, ale i tak... Ale trvalo to, Tyto smrky tam byly zasazené, než jsme chatu koupili. Takže jim je možná 15 let. Ty téměř desetileté ještě úplně průchozí nejsou...
No a v neděli už jsme jen po dlouhém víkendu vše uklidili a pomalu jsme se přesunuli domů...

Vlivem bolavých zad a podobně, toho nyní moc na chatě ani doma nedělám. Takže není moc co zapisovat. Ale tento víkend se odehrálo něco skvělého, večer z 10. na 11.5. byla vidět nádherná polární zaře. Protože je chata v údolí, skočili jsme už vykoupaní a připravení spát do auta a jeli na kopec, abychom viděli celý horizont.

No byla to paráda, na kterou člověk do smrti asi nezapomene...